Blog

Svět kolem nás se neustále mění. Přibývá lidí, ubývá stromů, zvířat. Přibývá továren a my utíkáme za zdravým vzduchem do hor. V létě míříme k moři, které nám tady tolik chybí. A pak jsme zklamaní, když místo medúz vidíme pod vodou jen spoustu odpadků. Jsme konzumní společností, toužíme mít stále více, pokud možno v krásném obalu, aby všichni viděli, jak dobře se máme. A pak v přímém přenosu vidíme, co jsme způsobili. Jak nám některé druhy zvířat mizí přímo před očima. Vzpomínáme na dětství, když jsme jedli šťovíky, pili vodu ze studánek a jedli jogurty ze skleněných obalů. Voda nám stačila ta z vodovodu. Asi bychom se vysmáli všem, kteří by nám tvrdili, že budoucnosti bude vládnout plast. Ale jak dál? Jakou budoucnost chceme pro své děti? Jaký svět jim připravíme?
Patřím možná do té malé skupiny snílků, která věří, že to zlé se dá ještě zvrátit. Že svět není jen o blahobytu, o tom, mít všechno a hned. Že upéct chleba nebo uvařit si šálek kávy zabere nějaký čas, né jen pár kliků. Že ta nejlehčí cesta není vždy ta správná. Že odpadky patří do správné popelnice nebo je nejlepší je vůbec neprodukovat. A hlavně se neohlížet a nesrovnávat s ostatními a nevěřit tomu, že my nic nezmůžeme. Každá snaha, i ta sebemenší se počítá